Výlet za tulipány, prostitucí a vůní trávy aneb poznávám svět jak se dá - I.část.

09.05.2016 12:04

S kamarádkou Kristýnou jsme se rozhodly, že pojedeme do Holandska a jelikož v poslední chvíli letenky nebyly nejvýhodnější, rozhodly jsme se cestovat autem. Panečku to byl nápad a jedno veliké dobrodružství, kdy se opravdu cítíte svobodní, dokud vám tedy ručička u nádrže nepadá stále dolů, ale i přesto musím říct, že se nám to finančně vyplatilo. Vyjely jsme ve středu v noci a vracely se v neděli nad ránem a byl to skvělý zážitek.

 

Amsterdam

Zaparkovaly jsme na okraji města na parkoviště P+R, kde píšou, že prvních 24h je za 8eur a pak dalších za 1eur. No to nemůže znít lépe, řekly jsme si a měly obrovskou radost.

Z parkoviště jsme zamířily rovnou na metro do centra s přestupem na tramvaj. Hned na nástupišti jsme otevřely mapu abychom pochopily, kam a jakým směrem se potřebujeme dát. Vypadaly jsme nad mapou asi hodně zoufale, protože k nám přišla mladá slečna, se skvělou angličtinou, zda chceme poradit. Ukázaly jsme jí hotel a ona nám pohotově vyhledala u sebe na mobilu nejvýhodnější spoje. V metru nám pak ještě ukázala než vystoupila, kolik ještě pojedeme stanic, zamávala a odešla. Byla jsem v šoku z takové ochoty, skoro jsem se za ní chtěla z vděčnosti rozběhnout a pozvat jí k nám do Prahy.

 

Když jsme se dostaly k hotelu který stál vedle pivovaru Heineken, stály jsme před ním a říkaly si, tak které okno bude naše. Dámy a pánové, to byste opravdu nečekali.. Na fotkách, co jsme udělaly nám pak došlo, že zakreslení, jak se dříve dělalo na pohledy se šipečkou a komentářem „zde bydlíme“, bude více než výmluvné, jenže kdo to mohl v té chvíli tušit. Stojíte před hotelem, říkáte si, to bude v pohodě, ale když nám dali na recepci pokoj č. 501 a že máme jet výtahem do -1 začalo nám být jasné, že to bude trochu jinak. Místnost s postelí a uličkou vedle postele asi 30cm + koupelna, to bylo vše a okno? No však vidíte na obrázku. Ale my přijely poznávat Amsterodam, né zdejší hotely, takže na přespání v pořádku. Postel sice trochu prohnutá, takže v noci jsme obě byly skutálené v prostředku, ale po dlouhé cestě autem nemáte sílu hodnotit víc. Můj táta mě trochu vyděsil, když na mou fotku pokoje odpověděl, hlavně bacha ať si s sebou nedovezete v kufru myši, tak jako málem my, takže tam nenechávejte jídlo. Ztěžka jsem polkla, když můj pohled utkvěl na igelitce s řízky, chlebem a sušenkami co jsme si donesly z auta. No jo no, čecháčci na cestách si teď říkáte! Nechtěly jsme zbytečně utrácet za jídlo. Ale co teď s tím? Sníst to najednou by byla vražda a tahat to s sebou, to je i na mě trochu moc vidláctví. A já si říkala, proč tak vehementně pani recepční ukazovala na cedulku s přeškrtnutým jídlem a pitím a ještě jim tam pobíhala živá kočka. Nezbývalo nám, než to zavřít do mého skořepinového kufru a doufat, že řízečky nepapaj a skořepinu z kufru už vůbec ne…

 

Město jedním slovem nádhera. Zajímavá architektura, uličky, kavárny, moc se mi to líbilo. Nejvíc mě dostala návštěva domu Anne Frankový. Měla jsem zvláštní pocit, když procházíte jednotlivé místnosti, kde se ukrývala dva roky s rodinou. Rázem zapomenete na tu šíleně dlouhou frontu, kterou si musíte vystát, ale stojí to za to aspoň pro ty, co knihu četli. Jen upozorňuji, kdo z vás bude mít nápad, zajít do fronty těsně před otevíračkou brzo ráno, uklidním vás, nejste jediní, kdo tenhle nápad má. Takže jsme si zvesela šly stoupnout do lajny, kterou jsme den předtím vzdaly s tím, že si přivstaneme…. Co ve mně zanechalo největší údiv, nečekaně, Red light distrikt respektive uličky červených luceren. Večer jsme se tam šly s Kristýnou podívat s tím, že to nelze vynechat a opravdu! Spousta lidí, hlavně pánů procházelo uličkami a sledovalo dění ve výlohách a ta nabídka? Musela jsem se hodně držet abych se nezastavila a udiveně doslova nečuměla na tak krásné holky. Jsem si zcela jista svou heterosexuální orientací, ale jak jsme tak procházely těmi uličkami a viděly ty holky, které by leckdy strčily modelky do kapsy, nevycházela jsem z údivu. Mé očekávání bylo zcela odlišné, přeci jen, když vidíte záběry z televizních novin na materiál, který nabízí naše ulice v téhle branži, tak se nemůžete divit mému úžasu. Holky vymakané, upravené, prostě jedním slovem krásné. Až mi bylo trapné se tam nějak zvláště zdržovat, ale jak se říká, bradu jsem si musela předkopávat abych si na ní nestoupla, jak mi padala údivem. Dámy ve výlohách měly za sebou místnost s postelí a umyvadlem a když náhodou nějakého pána zatáhly k sobě do komůrky, zatáhly ve výloze závěsy a mohlo se vydělávat. A že jich pár zatáhnutých bylo. Inu staré řemeslo je staré řemeslo…

Amsterdam je město, kde si každý přijde na své, ať jde o pití, sex, hulení, památky nebo čistě romantická dovolená. Všude se snadno dostanete, vše je přehledné a po půl dni stráveném tam zjistíte, že se orientujete skoro bez mapy.

 

Při návratu k autu na super výhodném parkovišti za městem a placení 37 eur jsme zjistily, že ne úplně správně jsme pochopily, co vlastně je výhodou parkoviště P+R. Bohužel doteď je nám záhadou, kde jsme udělaly chybu, takže vám ani nedokážu vysvětlit, jak této ceny dosáhnout. Místo 9 eur jsme z parkoviště jely o 4x tolik eur lehčí, zmatenější, ale plné dojmů. Jen doufám, že se mě do budoucna nikdo nezeptá, kde bych mu doporučila parkovat při cestě do Amstru, protože na to očividně znalosti nemám…

 

Naše další body zájmu byly mimo jiné Haag, Rotterdam a Gouda, ale o tom až v dalším díle, protože jak to tak bývá, během cest se toho odehraje spoustu a kolikrát jde o život…