Tajemství zpětného zrcátka…

20.03.2014 11:39

Ano, pořídila jsem si auto a i já si občas svezu zadek vozem… nebudu nalhávat, že to skutečně není pohodlnější než cesta v MHD. Jen tedy trochu nákladnější. Bála jsem se, že řízením mého vozu se ochudím o nevšední zážitky Hromadné dopravy, ale to jsem se velice pletla. To co se vám naskytne při pohledu do zpětného zrcátka, třeba ve chvíli, kdy čekáte na červenou, je neuvěřitelný zážitek.

 

Nevím, zda si to všichni uvědomujeme, ale řidič před námi, většinou při čekání na zelenou lelkuje… a to lelkuje pohledem a zkoumá své okolí, pokud tedy jako kaskadér nevyťukává něco do mobilu. Škoda jen tlačítkových telefonů, kdy se dala sms psát i poslepu. Teď díky displeji, kdy pohmatem rozhodně nevím co mačkáte za písmenko, jste odkázáni displej neustále sledovat. Takový řidič je dosti nebezpečný, pravda netelefonuje, ale myslím si, že je to mnohem horší, než kuřák a nebo telefonista. Protože telefonista aspoň kouká na cestu… Trochu jsem odbočila, zpět k tomu zrcátku. Cesta do práce a z práce mi trvá zhruba 30 minut, pokud je přívětivá dopravní situace. Cestou mám víc než dost semaforů a teď si pojďme říct, jaký typ řidičů nám naše zpětné zrcátko nabízí.

 

Zpěvák:

Tento řidič naprosto neřeší okolí, má nahlas muziku a ve zpětném zrcátku se vám jeví jako divně se zmítající člověk, který jakoby stále a teatrálně otevírá pusu. Když párkrát bouchne do volantu, což mu asi nahrazuje bicí, pochopíte, že zpívá, že vám nenadává a ani si s nikým nepovídá, protože jede sám. Nejlepší na tento pohled je řidič – mánička, který díky délce vlasů tomu dodává patřičný šmrnc. Nebudu zapírat, že i já si ráda prozpěvuji za volantem.

 

Telefonista přes Hands-free nebo bez něj:

Většinou velice důležitý pohled a artikulace. Občasné máchání ruky. Proboha drž ten volant, říkáte si v duchu, když na vás, jako stojící auto nereaguje a nepřiměřenou rychlostí se přibližuje. Je to tím, že si ještě vytahuje zápisník aby si to zapsal do poznámky. Někdy se jedná o slečnu, která nejedná pracovně, ale ví, že bude hovořit dlouho aby si ukrátila cestu, , tak si to přepne na hands-free. Ta jen málo vnímá okolí, protože s kamarádkou na druhém konci zřejmě řeší jinou kamarádku nebo chlapy. Její reakce na rozjezdy, jsou hodně zpomalené a vy jen vidíte, jak se jí vzdalujete, protože ona ještě stojí a kouká do vedlejšího auta, kdo to tam jede. Pokud je to chlap, pracovní hovor je velice komorní, ale pokud je to pracovní hovor je poznat, zda mluví s váženým klientem nebo nějakým podržtaškou… Podotýkám, že i já občas patřím do této skupiny telefonujících.

 

Posluchač přednášky:

Tak tuhle skupinu mám obzvlášť ráda a během několika setkání s tímto typem řidičů jsem neuvěřitelným způsobem prozřela. Hlavně v oblasti komunikace v partnerském vztahu. Dámy, opravdu si myslíte, že cestou v autě si vyjasníte spoustu věcí a je to moment, kdy vás zrovna vaše drahá polovička poslouchá? Tak musím i vám zbořit tyhle vzdušné zámky.. Obecně se ví, že chlap po 10 minutách vaší přednášky vypíná přijímač a neposlouchá vás, ale věřte, mě stačilo jedno stání na červenou abych pochopila, že je to marný boj. Chlap sedí za volantem a má hlavu zvláštně nakloněnou na stranu, (pro představu, říkejme této poloze hlavy „na prezidenta“). Řekla bych, že je to dáno tím, že ve své apatii, se jakoby zalomí, dá hlavu odpočívat, přikrčí se za volantem a kouká otupěle před sebe. Partnerka na spolujezdci většinou něco mocně artikuluje, máchá rukama. Něco výrazně řekne, koukne na partnera a mlčí, asi čeká odpověď nebo reakce. Řidič znuděně zařadí a popojede, občas vidíte, že se zmohne na jakýsi pohyb pusou, ale záhy to vzdá, protože partnerka již zase mluví. Někdy bývají řidiči v diskuzi aktivnější a vidíte rozčílené pohledy, ale ve finále dojdou do stejné polohy. Hlava „na prezidenta“ a znuděné řazení a popojíždění. Byla fáze, kdy jsem viděla spolujezdkyni, jak složí ruce na prsa a začne koukat opačným směrem. Úleva pro řidiče a konec debaty? Chyba, to se jen rozmýšlela nad dalšími argumenty a jede se na novo, jenže to já většinou už odbočuji a soucitně se s tímto typem řidičů loučím. Zpětné zrcátko mi ukázalo pohled a situaci ve které snad byla každá z nás. Uvědomila jsem si, že upřený pohled před sebe není naslouchání, ale totální ignorace.

Šťourači aneb pohled do zpětného jen pro silné povahy:

Pamatuji se, jak mě učitel v autoškole nabádal ať do zpětného zrcátka koukám pravidelně a snažím se předvídat dané situace nejen přede mnou, ale i za mnou. Jsem vždy natolik předvídavá, že v momentě, jak zmerčím v zrcátku řidiče co něco hledá v okolí nosu a věřte že nasazování ani srovnávání brýlí to není, okamžitě uhnu pohledem a jen se modlím, ať to vyřeší rázně a rychle, ať můj druhý pohled je detailů ušetřen! Né vždy je tomu tak a pokud někdo zkoumá ještě to co vydoloval, začíná se vám opravdu dělat nevolno. Je to hrůza! Stejně jako my sledujeme i ta auta před námi, tak stejně oni sledují nás a opravdu není pěkný pohled na to, jak si deformujete zevnitř nos ukazováčkem a co pak následuje v některých případech už vůbec nechci rozepisovat.

 

Zpětné zrcátko je zrádné a občas i když nechcete se stáváte svědkem věcí, po kterých netoužíte a co víc… Řidič, co si vyřizuje účty s nosem by si měl uvědomit, že možná v autě je sám, ale ne schovaný před zpětným zrcátkem řidiče před vámi…