Ohrožený druh: Normální cestující…

19.03.2013 09:53

V momentě, kdy nastupujete do prostředku MHD se stáváte jedním z davu. Tento dav je rozdělen do určitých podskupin, které mají společné poznávací prvky. Myslím, že každý z vás si někdy při nástupu a rozhlédnutí kolem, řekl: ,,Ježiš, kam jsem se to dostal, vždyť já tu jsem jediný normální!!!“ Omyl! Nikdo není normální a i vy spadáte do nějaké skupiny cestujících. Pojďme se teď spolu podívat o jaké druhy či skupiny jde.

Takže jako první skupina jsou Notoričtí čumilové. Není to druh neobvyklý. Máme dva druhy. Jsou buď Notoričtí čumilové plašší nebo Notoričtí čumilové bez skrupulí. Rozdíl je jednoduchý. Ti plašší v momentě, jak na ně pohlédnete uhnou pohledem a buď se na vás už nepodívají, protože jste je vyhmátla a nebo si jednoduše našli další nevědomý cíl. Druhá skupina, značně otravnější jsou ti bez skrupulí. A to má velké grády. Přes upřený pohled na vás civí, někdy k tomu dají doprovodná gesta. Ve většině případů spadlá brada. Přes vaše opakované pohledy neuhýbají pohledem ani v momentě, kdy uděláte tázavý výraz jen tak mimochodem kouknou jinam, ale zase se vrátí pohledem k vám. V takovém případě nezbývá než si zahrát hru kdo mrkne nebo uhne dřív. Jinou obranu nemám. Poté je tu další specifická skupina: Ženy. Bude to znít divně, ale je to tak. Nejhorší je sedící žena, protože ta má opravdu hodně času sledovat okolí. Takže pohled žen na chlapa vypadá asi takhle: boty, obličej, celkový vzhled, ruce, znovu obličej a pak teprve zkoumavý pohled s kým jede a odkud a kam. Na ženu vypadá pohled ženy asi takhle: obličej, boty, kabelka, značka, boty (čistota a provedení, celkové sladění), nehty a pak v duchu drobná doporučení co by ta nebožačka měla změnit. Někdy pohled typu, jsem lepší, kabelka od Louise asi nebude pravá, když jezdíš metrem děvenko. V tomhle momentě, všechny ženy pokud nemají zrovna čerstvě provedenou manikúru a čtou si knihu vidíte, jak nenápadně schovávají prsty pod knihu a nebo dokonce si přidržují palečky, protože jak známo, na nich lak utrpí nejvíce… Chlapy jsou jasní. Jejich pohled na muže je jen ve stylu a jéje další čumil nebo co to zkoušíš. Na ženy bývá podrobnější. Prolétnou vůz s hodnocením: dobrý, dobrý, ježiši co to je, ta by šla, no to ne, dobrý, dobrý, hmm ta je dost dobrá. Většinou u toho skončí a dál se věnují sami sobě a svým knihám, mobilům nebo stále dokola díváním se na plánek trasy. Samozřejmě s výrazem, jak do podrobna to musí naštudovat. Těm jednotlivým skupinám by se člověk mohl věnovat více do hloubky, ale já si tu chtěla nechat ještě místo na jednu skupinu a to: Úchyláky a blázny. Já sama měla tu čest se všemi druhy. Buď s úchylákem, který se na vás nepřirozeně lepí a vy se zděšením zjistíte, že to co vás tlačí do zad asi nebude mobil v kapse. Mnohem záživnější variantu, kterou jsem zažila, byl kdosi sedící naproti mně, koukal na mě přes odraz v okýnku a měl ruku v kapse. Pohyby té ruky napovídaly, že má plné ruce práce a já se jen modlila ať tu ruku nevytahuje a omylem s ní na mě nešáhne… A pak jsou blázni, kteří buď řvou na vás nebo na někoho, koho nikdo jiný nevidí a nebo vypráví příběh nikomu. Většinou jsou neškodní, ale někdy je doprovází nepříjemný zápach a oni tak opět ztrácí své posluchače…