Nebojácná důchodkyně aneb lekce slušného chování v MHD. Část I.

09.05.2013 11:03

Jistě znáte taková ta pořekadla o Chacku Norrisovi. A v tomhle případě mě napadá jedno. Chuck Norris zná všchno, jen jediné nezná, a to strach! Přidala bych, že spíš nepoznal tuhle starší pani – důchodkyni, protože pak by opravdu strach poznal. To mi věřte. V jednom nejmenovaném městě, jízda v podvečerních hodinách autobusem. Nedávno jsem si na tuhle příhodu vzpomněla, tak jsem se rozhodla o ní podělit. Bylo to tuhle v zimě.

Sedím si na zadním sedadle linkového autobusu a na sedačkách u dveří sedí nějací mladíci. Jeden z nich měl natáhlé nohy do schodů, ale to mi v tu chvíli nepřišlo divné, protože jsem si říkala, že až autobus přijede do zastávky, mladík své nohy pokrčí aby nebránil v cestě. Omyl můj  a největší chyba v mladíkově životě! Doposud jsem si té paní v autobuse nevšímala, protože byla v celku nenápadná, ale to se mělo záhy změnit. Autobus přijel do zastávky, ozvala se klasická znělka o příští stanici, dveře se otevřely a lidé začali nastupovat. Spíš s tichým syčením směrem k mladíkovým nohám úspěšně zdolávali překážkový běh. Pak se do schodů začala belhat stará paní a ani to mladíka nenakoplo, jen se díval z okna bez zájmu o okolí. Paní s berličkama se šplhala do schůdků a vtom vstala již zmiňovaná starší paní a káravým a důrazným hlasem na mladíka: ,,Tak snad té paní uvolníš cestu né?“ Autobus ztichl, ti co byly vpředu litovali, že nejsou v centru dění a jen se ohlíželi naším směrem. Já byla tak v šoku ze sledu událostí, že jsem nebyla schopná říct slova, protože jinak bych se sama paní zastala. Myslím, té nastupující paní, protože ta co se ozvala rozhodně nepotřebovala zastání a možná by mi ještě výchovná přilítla. Upozorňuju, že celá tahle příhoda se odehrála v průběhu několika vteřin maximálně minut, které se optimálně stojí v zastávce… Takže o to víc mě udivila reakce mladíka, který se ještě pohodlněji usadil v sedačce a divně se chechtal. Zřejmě se chtěl předvést před kamarádem. A to dámy a pánové neměl před touhle paní dělat. Se slovy, já jsem ti něco říkala, mu čapla nohy a chtěla mu je hodit na stranu, jenže světe div se, místo pohybu nohou na stranu jí zůstaly jeho boty v ruce! Celý autobus, včetně řidiče sledoval, jak tahle příhoda dopadne! Samotná akční paní byla překvapena z toho co jí zůstalo v ruce, ale neváhala a ty boty zahodila. Kdo by se s cizíma botama v ruce mazlil, jenže směr letu těch bot překvapil nás všechny a následná kooperace řidiče s touhle paní také. Boty letěly ven z autobusu, pan řidič se nenamáhal pustit znělku, dveře se zavírají, dveře zavřel a s úsměvem jakoby nic, vyjel ze zastávky! Ticho v autobuse se dalo krájet! A mladík? V děravých ponožkách vyskočil, zařval: ,,Zastavté! Zastavté! Já nemám boty!“ a řidič na to ,,Jo panáčku, to sis měl uvědomit dřív.“ A pokračoval do další zastávky. Tam mladík vystoupil a v ponožkách spěchal zpátky i s kamarádem, který ani nedutal. Paní si sedla zpět na místo, stařenka jí poděkovala za její zastání a jelo se dál. Ještě si vyslechla pár obdivných komentářů a dál se pokračovalo v jízdě. Jen prohodila pár slov o tom, že dnešní mládež potřebuje občas dostat lekci, ale vyprávěla to, jak kdyby se nechumelilo a bylo to u ní na denním pořádku. A věřte mi, i když se Chuck Norris umí vyhýbat kulkám, téhle paní by se jen těžko vyhýbal, protože jak jsem zjistila od přátel, když jsem jim zážitek vyprávěla, nebyl to její první obdivuhodný čin, ale to až příště…