Jak to všechno začalo.

19.03.2013 20:37

To máte tak, jdete jednou na návštěvu ke známé a ta Vám začne vyprávět své začátky na metru, protože právě nastoupila. Vaše jasná reakce je otázka: ,,A co lidi? Jsou tam dobrý?“. A tady nastal zlomový okamžik. Známá, říkejme jí v tomto příběhu třeba Erika, mi začala povídat… Lidi dobrý, ale byla jsem na zaučení a tam přišel eskalátorník Ruda. Monterky po kotníky, zuby žádný, a dlouhé vlasy v culíku. Nejsem si jistá jestli, kdyby si chtěl gumičku sundat, by jí nesundal i s tím culíkem, protože ta holka zamotaná v jeho vlasech si už sakra hodně pamatovala. Eskalátorník Ruda se na mě usmál a lidičky ten výjev? Na jedné straně oharky od cigaret a na druhé černá díra s kmitajícím se jazykem. Velice roztomilé. A tak na mě. ,,Ahoj kočičko, já jsem Ruda, eskalátorník. To víš, já tu jsem léta, kdyby něco zeptej se mě. No nemysli si, já takhle neupravený normálně nechodím. To počkej až mě uvidíš v civilu, to mě ani nepoznáš, kočičko.“ Pomyslela jsem si s ironií, že mě dost mrzí, že ho neznám v civilu, ale byla jsem hned na to ubezpečena, že se ráno uvidíme. A opravdu, eskalátorník Ruda nekecal. Ráno když přišel na směnu naskytl se mi báječný pohled. Ruda, vlasy ve stejném culíku co včera, oharky v ústech byly kupodivu také na svém místě, i když vypadají, že to mají za pár… Skoro by se dalo říct, že Ruda inspiroval tvůrce reklamy na jednu nejmenovanou pastu proti vypadávání zubů. Ta, jak tam spadne zub do umyvadla. I já si slíbila, že minimálně ten den si zuby vyčistím doporučované 3 minuty a né jen zlomek té doby. Takže v podstatě od hlavy k ramenům mě pohled nepřekvapil, ale co přišlo od ramenou dál? To by nikdo na eskalátorníka Rudu netypoval. Měl dlouhý, černý, kožený kabát ke kotníkům, který byl rozepnutý. Pod ním černé triko a tam mu na krku visel náhrdelník s lebkama. Černé upnuté kožené kalhoty. Tak upnuté, že prosíte Boha aby se neoteplovalo, protože jak známo, ty kalhoty by se ještě více upnuly k jeho hubeným nožičkám. Prsty samý prsten, lépe řečeno pořádná pečetidla. Ovšem jeho kritérium při výběru této ,,bižu“ bylo zřejmé. Lebka nebo nic. Ruda přišel ke mně do stanice a šibalsky na mě mrknul, že si jde dát kafe a cigaretku. Očividně pobaven, protože si můj výraz vyložil po svém. ,,No já ti říkal, že ti spadne brada kočičko.. Ovšem to víš, moje Máňa si mě hlídá, to není jen tak.“ Na chvíli jsem znejistěla na koho mluví, ale pak mi bylo vysvětleno, že jeho Máňa pracuje taky na metru, že je děsně divoká a že na něj děsně žárlí. Nevěřícně jsem kroutila hlavou. Né jen proto, na co teda Máňa vlastně žárlí a že si jí budu muset jít prohlídnout, ale proto jaké eskalátorník Ruda má neuvěřitelné sebevědomí a ani na minutku ho nenapadlo, když se ráno podíval do zrcadla, že by mohlo být něco špatně. Říkám si, že se ho musím zeptat, kde koupil to zrcadlo, které má pověšené v koupelně. Které ho každé ráno pouští plného sebevědomí mezi lidi. Je to obdivuhodné a zároveň zvláštní, protože i já ten den měla lepší náladu…

Příhody Eskalátorníka Rudy

Jak to všechno začalo.

19.03.2013 20:37

Osoba v kolejišti.

24.03.2013 20:27

Máňa

31.03.2013 22:44

Stůj, zastavte všemi prostředky.

15.04.2013 13:48

Setkání s Máňou

28.04.2013 12:21