Hipster párty: jak jsem se dostala na oslavu narozenin ve stylu, který mi hlava nebere

25.02.2015 12:07

Co k tomu říct. Jsem v šoku, stále se cítím duchem mladá, ale příval nových módních stylů mě krutě sráží na zadek a káravým pohledem nabádá: „podívej se do občanky“. Je to smutný příběh, nejsem stará a asi si tak nikdy nebudu připadat, ale okolní svět mi dává najevo, že nestíhám sledovat novinky v oblasti módy a spousty dalších vymožeností moderní doby. Když pominu, že donedávna jsem nevěděla co je hashtag, což je v překladu klíčové slovo u fotky v aplikaci Instagram, aspoň tak jsem to pochopila, tak jsou tu názvy módních stylů, které mě míjí.

 

Moje kamarádka na mě o víkendu udeřila, zda spolu s ní půjdu na narozeninovou oslavu. Tomu jsem ještě rozuměla. Ale poté řekla dovětek, že je to celé ve stylu hipster. Vyjeveně jsem se zeptala, co to je, protože jsem se opravdu hodně intenzivně snažila v paměti zapátrat co v překladu tohle slovíčko znamená. Až později jsem si zjistila, že to znamená bederní, což předpokládám nebyl hlavní účel párty. Leda, že by tam všichni měli přivázanou hřející kočku na bedrech. I když v dnešní době by mě to asi nemělo překvapovat a ani pohoršovat. Ještě mě napadla varianta, že je to reakce na bokové kalhoty u mladých dívek a krátkou bundu i v zimních měsících, kdy jejich vaječníky na mě řvou, pomož nám, zabal nás nebo tady umrzneme, ale to by podle mě byl extrém. I přesto, jsem doufala, že mi to bude vysvětleno.

 

Kamarádka mi přiznala, že po pravdě také neví o co se přesně jedná a tak nám nepomohl nikdo jiný než google. Takže, jak se lidově říká, jsme si tento styl vygooglily.

Pokud to zkrátím je to styl kdy vyznavači uznávají starší trendy v oblékání, takže flanelová košile hraje prim a u chlapů jsou to knírky, vousy a u žen styl účesů „vstaň a běž“. Takto jsem to pochopila já. Neuznávají vyhraněné módní trendy, jsou volnomyšlenkáři ve stylu oblékání. Hipsteři mi odpustí, pokud ten popis není zcela správný, ale tak to vnímám já.

 

Po shlédnutí pár obrázků na internetu pro inspiraci jsem věděla, že je víc než nutná návštěva babičky a jejich skříní, které skrývají několik různých stylů napříč generacemi. Jak jsem předpokládala, nezklamala jsem se. Babička na mě vytasila výborný klobouk a světe div se, několik let tedy spíše několik desítek let starou flanelovou košili, která byla ještě originál složená, vyztužená kartonem a špendlíky aby držela tvar. Dnes se k tomuto účelu používají takové kovové svorky, které vám nezpůsobí zranění, pokud na některou zapomenete. Jak jsem se na vlastní kůži přesvědčila se špendlíkem v rameni. Někdy ten posun modernizace není na škodu, aspoň v rámci ochrany zdraví. Myslela jsem, že mám vystaráno, protože jsem to doladila ještě duhovými brýlemi, za které by se nemusela stydět ani Naďa Urbánková, ba co víc si myslím, že by mi je dokonce záviděla. Babička najednou zmizela a za chvíli na mě zavolala shora domu. Když jsem k ní dorazila do ložnice, vytasila na mě džínovou plísňovou bundu, respektive kabát ke kolenům a uprostřed měl šňůrku zřejmě na vypasování. Hned jsem to na sebe hodila a páni myslela jsem si v tu chvíli, že když šáhnu do kapsy, vytáhnu nějaké bony. Bingo, pomyslela jsem si, nic nebránilo účastnit se párty.

 

Kamarádka mě čekala na domluveném místě. Já se tam musela nechat odvézt taxikem, protože v roztrhaných džínách, slušivém kabátku s kloboukem a brýlemi jsem vypadala dost výstředně. Nicméně po výstupu z auta na mě čekala prvorepubliková panička v kožešinovém kabátě s okuláry co málem zahanbily i ty mé. Myslím, že jsme vypadaly jako dokonalý pár veksláka a jeho „čubičky“. Zajímavé bylo co následovalo. Výbuch smíchu, když jsme se vzájemně prohlídly a nejvíc mě potěšila kamarádky věta:“Páťo víš co je nejhorší? Že tam je každý oblečen normálně a nebo mám víc kamarádů hipsterů než jsem tušila.“ Musím říct, že jsem si začala připadat, jak Bridget Jones, když šla na večírek v kostýmu play boy. No nic, strčila jsem ruce do hlubokých kapes a vykročily jsme.

 

Prostory byly  fenomenální. Zábava zajištěna. Atmosféra super. Lidé kolem měli ve většině flanelovou košili, ale je potřeba zmínit, že nevypadali tak výstředně, jako já. My jsme to s kamarádkou pojmuly opravdu spíše recesí, jak jsem tak na nás koukala. Paradox byl, že jsme se nad naším převlekem pozastavovaly jen my dvě. Možná už kolem nás bylo více opojených alkoholem a nebo jsme prostě vypadaly sakra stylově. Možná bych si měla přiznat, že jsem ten hipster styl s kamarádkou posunula na vyšší úroveň a nebo inspirovala další. Aspoň tím jsem se celý večer uklidňovala. S kamarádkou jsme si dělaly srandu, že kdyby se někdo ptal, tak jsme půlnoční překvapení a budeme mít vystoupení…

 

Každopádně já ten večer brala jako školení v novodobých trendech a ujištění, že je stále potřeba se učit a poznávat věci kolem vás, jinak vás to dřív nebo později převálcuje. Já se oblíkám jen na základě líbí/nelíbí a nevím jak tento styl nazvat, ale zjistila jsem, že jednoho krásného dne může nastat okamžik, kdy já se budu podivovat nad módní výstředností kolemjdoucího, ale pro okolí budu ten hastroš já, protože budu moc normální…

P.S. Věnováno mé kamarádce Kristýně, která mi snad odpustí zveřejnění naší společné fotky....

 

https://zeniskova.blog.idnes.cz/c/450843/hipster-party-jak-jsem-se-dostala-na-oslavu-narozenin-ve-stylu-ktery-mi-hlava-nebere.html?ref=viacbloger

article_photo