9.8.2016

20.09.2016 15:24

MRTVICE. Slovo, které jsem do dnešního dne znala jen z doslechu nebo ze zvolání "mě raní mrtvice", jenže od dnešního dne je to něco z čeho mám velikou hrůzu. Začala jsi v práci dýchat a divně chodit, zanášelo ti to do prava. Chvíli jsem tomu nevěnovala pozornost, ale pak jsem se na tebe podívala a viděla tě, jak sedíš, hlavu zvláštně vybočenou do prava a pravé oko se ti zvedalo, jak kdyby chtělo zapadat. Snažila jsi se na mě zaostřit, ale nedařilo se ti. Polila mě hrůza, okamžitě jsem tě vzala do auta a jeli jsme na veterinu. Posadila jsem si tě na přední sedadlo abych měla nad tebou kontrolu. Zvláštně jsi se příčila a stavěla jsi se na zadní, jak jsi se chtěla stále točit do prava, ale vadila ti v tom sedačka. Byla to má nejdelší cesta. Doktorka ti dala injekci a ty jsi se vůbec nebránila. Teď jsme doma a ty odpočíváš, ráno další injekce... Mrtvice, první a doufám poslední je za náma a doufám, že bez větších následků.. nemám s tím zkušenosti....ale my budeme bojovat....