24.5.2016

20.09.2016 15:17

Derou se mi slzičky do očí. V podstatě se nic neděje, jsi v rámci možností v pořádku, ale něco je špatně. Nepoznávám tě. Chováš se jinak. Možná to jen pozoruji, ale mám pocit, jako bys mě vůbec nevnímala, jako bych byla cizí. Nedokážu to popsat, je to jako bych měla na hlídání kamarádky psa. Jste v jedné místnosti, ale nic si k sobě nedovolíte, jen koexistujete. Když k tobě přijdu nebo si lehnu a chci tě hladit odvrátíš se nebo jdeš pryč. Vždy když jsem tě vzala do náručí do schodů, olízla jsi mi tvář nebo jsi mě očichávala, ale teď jen odevzdaně čekáš, až tě zas položím na zem. Prostě to nejsi ty. A to bolí strašně moc... Nechci tě ztratit fyzicky, natož takhle psychicky.....