21.6.2016

20.09.2016 15:21

Oslavila jsi narozeniny! 17 let! Je to pro mě něco neskutečného, že tě mám tak dlouho u sebe. Bereš antibiotika na dásně. Těch pár zubů co tam máš, ti možná díky zubnímu kamenu tvoří bolest, tak aby se to utlumilo a neměla jsi problém s jídlem. Doktorka říkala, že pokud je dobereš a budeš při jídle divná, tak ti je znova předepíšeme a už na nich dožiješ, protože si to zasloužíš... Přijde mi, že úderem 17. roku se ti hodně zhoršila chůze. Klopýtáš, padáš, jdeš proti zdi. Většině případů prostě zvolníme a jdeme pomaličku, ale nechci tě jen nosit, potřebuji abys ještě stále používala svalstvo a trochu to trénovala. Chuť k jídlu máš a to je myslím důležité. Minule jsi na mě dorážela s míčkem, jenže když se ti víc odkutálel, nemohla jsi ho najít a z mateně jsi koukala pod sebe, kam se poděl. Rozesmálo mě to a tys byla tak zoufala, že si chceš hrát a nemáš najednou s čím. Podala jsem ti ho, dvakrát jsi poposkočila a pak se ti rozjeli nožičky a sotva jsi vstala, ale rošťácký výraz sis zachovala. Nohy tě prostě neposlechly a ty bys tak ráda lítala za míčkem. To jsou ty chvíle, kdy mám obrovskou radost, že jsi čiperka a zároveň brečím jak želva, když vím, jak strašně moc bezmocné obě jsme proti tomu co dřív nebo později přijde...